Jak budou vypadat lídři budoucnosti?

Dnešní společnost charakterizují rychlé a významné změny, zejména díky technologiím. Naše komunity jsou stále rozmanitější. Stali jsme se globálními občany. Internet připravil cestu pro okamžitou komunikaci přes mezinárodní hranice.

Co tyto změny znamenají pro vedení lidí? Jsou naše modely vedení inkluzivní? Odrážejí rozmanitost našich vůdců a organizací a komunit, ve kterých vedou? Podle mého názoru ne! Přehlížíme nutnost diverzity ve většině oblastí života i ve vůdcovství, školení, praxi a třeba i politice. I nadále upřednostňujeme styly vedení, které jsou typické pro ty, které již existují. Je na čase, abychom znovu přezkoumali vůdcovství pro 21. století, zejména pokud máme připravit naše vůdce, aby vedli rozmanitá společenství a sloužili budoucí klientele.

Co budeme učit naše budoucí vůdce?

Styly velení a řízení vůdcovství byly populární na počátku 20. století. Během druhé světové války jsme oslavovali vojenské a politické vůdce za jejich autoritativní styl vedení.

Jak jsme se vyvinuli do postkoloniálního věku, ve kterém bývalé kolonizované země začaly hledat autonomii od svých „utlačovatelů“, a do postindustriálního věku, který posunul náš důraz z výroby zboží z montážní linky na digitální věk, produkce informací a služeb, objevily se další formy vedení.

Vedení následovníků se objevilo, když marginalizované a menšinové skupiny začaly požadovat spravedlnost během hnutí za občanská práva, práva žen a hnutí za mír v 60. letech; vůdci se vyhýbali moci ve prospěch zmocnění a služby svým následovníkům.

Transformační vedení zdůrazňující vizi, změnu a inspiraci se brzy stalo populární, když se společnost potýkala s rychlými změnami v důsledku technologického pokroku v digitálním věku. Chtěli jsme, aby nás vůdci motivovali a vedli nás kupředu.

Etické a autentické vedení se objevilo na začátku 21. století, kdy nás dostihlo jádro našich hodnot integrity. Důkazem toho byl skandál Enronu z roku 2001 ohledně podvodných auditorských postupů a účetního výkaznictví, což vedlo k bankrotu Enronu a zániku Arthur Andersen, jedné z pěti největších účetních firem na světě. Nyní jsme chtěli vůdce, kteří byli ve svých postupech etičtí a autentičtí v tom, že mají vyvolat naši důvěru.

Navzdory vývoji těchto různých forem vedení však naše modely vedení nedrží krok s tím, jak vést ve stále rozmanitější a globální společnosti. Co tedy naučíme naše budoucí vůdce? Musíme učit budoucí vůdce, jak je rozmanité vedení účinné a relevantní ve stále globálnějším a rozmanitějším světě. Spíše bude založeno na mezilidských vztazích, vyjednávání ekonomických zdrojů na globálním trhu, na nadnárodních koalicích, na nichž záleží na rozmanitosti a rozdílech, a spravedlnosti napříč partnery, kde americká nebo západní perspektiva nemusí být dominantní.

Co bychom tedy měli chtít od vůdce budoucnosti?

Kdo nejlépe může vést v dnešním globálním a rozmanitém světě? Musí naši vůdci vypadat jako my a sdílet naše přesvědčení a hodnoty? Důležitost rozmanitosti v našich životech, komunitách a na pracovištích prozatím jednoduše nenaplnila naše chápání vůdcovství.

V současné době jsou naše „pravidla“ ohledně toho, co je dobré vedení nebo kdo jsou dobří vůdci, často úzká a kulturně specifická, což umožňuje malý prostor pro rozmanitost v řadách vedení. Například rozdíly v zastoupení žen a rasových a etnických menšin v řadách vedení firem to potvrzují. I když ale ženy a menšiny vstoupí do těchto posvátných řad vedení, důkazy ukazují, že se často stávají těmi vedoucími, kteří tam již jsou a nepřinášejí kýženou diverzitu. Sklouzávají k tradičním pojetím vedení namísto toho, aby se nebáli být odlišní.

V globálním a rozmanitém světě musíme rozšířit naše představy o účinných stylech vedení, abychom vedli k většímu meziskupinovému a mezikulturnímu porozumění. Musíme zpochybnit naše stávající představy o tom, kdo je a může být vůdcem. Potřebujeme, aby naši vůdci praktikovali inkluzivnější a rozmanitější formy vedení.

Jaké jsou podle Vás klíčové vlastnosti lídrů budoucnosti?