Fletcher Racek pomalu vzlétl k obloze a pohlédl na skupinu nových, nedočkavých žáků.

 

„Abych začal,“ pronesl vážně, „musíte pochopit, že racek je neomezenou myšlenkou svobody, obrazem Velkého Racka, a celé vaše tělo od hlavy až po konečky křídel není ničím jiným než vaší myšlenkou.“

 

Mladí rackové se na něho zvědavě podívali. No tak, pomysleli si, tohle nezní jako návod na přemet.

 

Fletcher si povzdychl a začal znova. „Hm. Ehm… velmi dobře,“ řekl a kriticky své žáky měřil pohledem. „Začneme s vodorovným letem.“ A když to říkal, uvědomil si, že jeho přítel nebyl opravdu o nic víc božský než on sám.

 

Žádná omezení, Jonathane? Pomyslel si. Pak tedy není daleko doba, kdy se z čistého vzduchu objevím přímo před Tebou na Tvé pláži a naučím Tě něco nového o létání!

 

A ačkoliv se před svými žáky snažil vypadat přísně, viděl je najednou Fletcher Racek takové, jací opravdu byli, a to, co viděl miloval nade vše. Žádná omezení, Jonathane? Pomyslel si a usmál se. Jeho cesta k učení začala.

 

Jonathan Livingston Racek

Richard Bach